Hotel Vlčina na Horečkách dnes většina Frenštáťanů vnímá jako samozřejmou dominantu nad městem. Jenže za jejími dřevěnými patry, kamenným soklem a dlouhou řadou vikýřů se skrývá příběh, který je v českém kontextu výjimečný – architektonicky, historicky i kulturně.

Bohuslav Fuchs: funkcionalista, který se v Beskydech vydal jinou cestou

Autorem projektu byl Bohuslav Fuchs (1895–1972), jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století. Jeho jméno si většina lidí spojuje s čistým funkcionalismem – s brněnským hotelem Avion, kavárnami, městskými paláci a urbanistickými vizemi moderního města. Vlčina do tohoto obrazu nezapadá – a právě proto je tak cenná.

Fuchs zde zvolil vědomě jiný výraz: moderní architekturu přizpůsobil horskému prostředí Beskyd. Vznikla stavba, která není ani lidovou chalupou, ani městským funkcionalistickým objektem, ale citlivou syntézou obojího. Dvě hmoty obdélného půdorysu, kamenné zvýšené přízemí, dřevěná patra, valbové střechy s pásy vikýřů a výrazná vstupní hala vytvářejí architekturu, která respektuje krajinu a zároveň nese jasný rukopis moderního architekta.

Pro Frenštát je Vlčina nejvýznamnější Fuchsovou realizací a zároveň jedním z mála případů, kdy se tento architekt takto důsledně vyrovnával s horským prostředím.

Stavba uprostřed války

Zcela výjimečný je i časový kontext vzniku hotelu. Základní kámen byl položen 14. září 1940, tedy hluboko v období protektorátu. Stavba pokračovala po celou válku – což bylo v tehdejších poměrech naprosto netypické. Zatímco většina podobných projektů byla zastavena, Vlčina rostla. 

Některé zdroje uvádějí, že část objektu (vinárna) byla kolaudována už v prosinci 1942 a část hotelu se tak začala využívat. V prvním patře tehdy měli být ubytováni i příslušníci Hitlerjugend (polovojenské mládežnické organizace).

Hotel byl definitivně dokončen až v letech 1945–1947, tedy už ve zcela jiné politické realitě.

Prezident Beneš na Vlčině

Jedním z nejsilnějších momentů historie hotelu je návštěva prezidenta Edvarda Beneše v létě 1946. Beneš přijel do Frenštátu s manželkou Hanou Benešovou a ministrem obrany Ludvíkem Svobodou.

Vlčina tehdy patřila k nejreprezentativnějším místům v regionu – prezident zde přenocoval a také se zúčastnil slavnostní večeře, na které se podávalo následující menu: drůbeží polévka, telecí filet na hříbkách se zeleným hráškem, chřestovými hlavičkami a bramborem, pečené kuře s rýží a jako zákusek dezert Vlčina se šlehačkou.

Interiéry jako umělecké dílo: Strnadel, Milén, Langer

Jedním z největších, a přitom málo připomínaných bohatství Vlčiny jsou její interiéry – je to skvělý důkaz toho, že nejde jen o architektonický klenot, ale promyšlený umělecký celek.

V hlavním sále se nachází monumentální nástěnná malba Antonína Strnadela, znázorňující vývoj dějin Frenštátska od husitství po současnost. Ve vinárně vytvořil Strnadel cyklus „Tanec Valachů“ – tři temperové malby s výraznou lidovou stopou. Další sál zdobí malba „Tři řeky“ („Alegorie soutoku tří frenštátských řek“) od Eduarda Miléna. Řezbářské práce doplnil profesor Karel Langer.

 Tyto malby a dřevořezby nebyly zamýšlené jako pouhá dekorace – byly nedílnou součástí architektonického konceptu. I proto byly při rekonstrukcích v 80. letech odborně restaurovány.

Období komunismu a Interhotel Čedok

V poválečných desetiletích se Vlčina stala součástí sítě Interhotelů Čedok. To znamenalo, že nešlo o běžný rekreační objekt, ale o hotel určený i pro zahraniční klientelu, oficiální návštěvy a organizovanou rekreaci. Vlčina tak fungovala jako výkladní skříň regionu a dlouhá léta patřila k nejlepším hotelům v Beskydech.

Film a Vlčina: Případ mrtvého muže

Zajímavým bodem v historii hotelu je také film Případ mrtvého muže (1974, režie Dušan Klein), u kterého se část exteriérů natáčela právě u Vlčiny. Ve filmu – klasickém československém kriminálním thrilleru se špionážní zápletkou – je Vlčina zachycena jako součást děje a atmosféry příběhu. Natáčení na místě dodalo filmu autenticitu horské krajiny a podtrhlo atmosféru dobového dramatu.

Po roce 1989: úpadek, nejistota, změna majitele

Po revoluci se hotel potýkal s ekonomickými problémy, střídáním provozovatelů, postupným chátráním a nakonec uzavřením provozu. Následovaly neúspěšné pokusy o nové využití a prodej. Zlom přišel až v roce 2024, kdy objekt změnil majitele a otevřela se otázka jeho další budoucnosti. U objektu v posledních měsících došlo k několika zásahům zejména do zeleně, majitel učinil také několik pokusů o drobné opravy. Další vývoj a využití hotelu do budoucna ovšem zůstávají nejasné.

Zajímavosti

Kulturní památka

Hotel Vlčina je památkově chráněná nemovitá kulturní památka – a to už od roku 1958. Důvodem ochrany je právě mimořádně hodnotný příklad moderní architektury citlivě zasazené do horské krajiny, doplněný výtvarnými díly nejvyšší úrovně.